Kluci Jája a Pája obdivovali Krkovičkovu kozu. Moc by ji chtěli. Když tohle slyšel soused Krkovička, vymýšlel, jak by toho využil. A využil – řekl klukům, že když mu pořezají dříví na zimu, dostanou kozu. Ti se potili a snažili o 106. Když měl Krkovička všechno dříví pod střechou, kozu jim dal, ale tu dřevěnou, na které dříví řezali. To bylo smutku. Ale když to viděl děda Lebeda, vysloužilý námořník, vymyslel jako vždy, jak tuto křivdu napravit. Vzal dřevěnou kozu a řekl klukům i před závistivým Krkovičkou, že do rána obživne a nastražil lest v chlívku. Krkovička, jak byl zvědavý, se tam nechal nalákat a v tom sklapla past. Dvířka od chlívku se zavřela a děda Lebeda měl zloděje po zámkem. Ten musel vyjednávat. „Když mě pustíte, Lebedo“, řekl, „dám vám věnec buřtů“. Ale to Lebedovi nestačilo, chtěl pro kluky živou kozu. Co měl chudák Krkovička dělat, kozu dal a pak si zlostně říkal, „že já do toho jejich chlívku lezl“. Jaké byl bylo ráno pro kluky milé překvapení, když viděli, že měl děda Lebeda opět pravdu.
Stačí kliknout na modrý odkaz. Závada nám tím bude ohlášena a ty budeš přesměrovaný zpět na tuto pohádku.
Loading ...
