Nejvyšší pan železničář jel ke kouzelníkovi Zababovi. Nasedl na starou drezínu a u výhybky čekal, až nastane půlnoc a úplněk a on ji bude moci přehodit zaklínadlem. To se mu povedlo a tak se dostal k Zababovi. Ten už věděl, že chce postavit největší mašinku na světě a tu mu i postavit slíbil, ale jedině poté, pokud mu přiveze všechno, co vybere u všech pokladen za tři dny. A tak že ano, za tři dny se vrátil s pytlem plných peněz, ale Zababa se zlobil a mračil a řekl hrozným hlasem : „Poručil jsem vám, abyste přivezl opravdu všechno, co vyberete na svém nádraží a vy jste mě oklamal!“, a poslal ho nazpět, ať se vrátí příště s ještě více penězi. A tak se to opakovalo ještě jednou a Zababa opět nebyl spokojený a nejvyšší pán železničář pořád netušil, na jakou kasu to jen zapomněli. Když jednou slyšel volat nejmladšího pokladníka: „Už jsem si vzpomněl, na jakou pokladnu jsme to zapomněli“. Byl to automat na lístky. Byly tam 3 koruny a 67 knoflíků. Když i toto opět Zababovi dovezl, ten byl konečně spokojený a vysněnou mašinku mu vykouzlil. Co na tom, že stála jako 10 obyčejných mašinek dohromady. A když nejvyšší pán železničář přijel na své nádraží, ani tam nebyl nikdo, kdo by jeho novou pýchu mohl obdivovat. Co naplat, půjde spát a na slávu musí počkat do zítra. A my s ním.