Přišel první jarní den a klukům se v hlavě klubala jarní přání. Nejvíc ze všeho si přáli, aby jejich prasátko mělo stále plné korýtko. Hledali, čím by mu podstrojili, až našli plný pytel žaludů. Jája by ho nejraději nasypal divočáčkovi celý ihned, ale Pája měl lepší nápad – že ho odvezou na úhor k lesu, tam žaludy zasadí a napřesrok jich sklidí mnohem více. A tak šli. Jenže pro prasátko jsou žaludy jako čokoláda, ořechový dort a žvýkačka dohromady. Dostalo se z boudy a následovalo stopu žaludů až na pole u lesa. Děda Lebeda se rozhodl políčko zrýt a tak si to pelášil s rýčem na rameni kolem souseda Krkovičky. Ten se mu vysmíval, že úhor už 3 roky nikdo neobhospodařoval a tak že tam s rýčem toho moc nesvede, ale Lebeda jej odbyl s tím, že je první jarní den a že si tak přál první jarní přání, políčko již bude mít touto dobou zorané a s rýčem to jde už jen tak poupravit. To víte, že Krkovička měl zase důvod závidět. Proč? Podívejte se sami.
Stačí kliknout na modrý odkaz. Závada nám tím bude ohlášena a ty budeš přesměrovaný zpět na tuto pohádku.
Loading ...
